Tato konstrukce je určena modelářům, které ještě baví semtam něco zbastlit...

Při přezbrojování z elektroletů na smrdící žhavíky jsem narazil na problém žhavení. Použití olověného článku o napětí 2V se ukázalo být zbytečné, vzhledem k tomu, že kvůli startéru stejně potřebuji 12V. Vyzkoušel jsem několik zapojení jak z webu, tak z tištěných časopisů. Žádné zapojení mi však nevyhovělo. Buďto kvůli zastaralé součástkové základně, nebo naopak moderní (MAXim), které vzhledem k šílené ceně a diskutabilní dostupnosti bylo nepoužitelné.

Výsledná konstrukce je jednočinný STEP-DOWN měnič se stabilizací výstupního napětí a hlídáním max. výstupního proudu. Výstupní napětí je stabilizováno v rozsahu 1 až 2V. Řízení obstarává TL494, což je obvod konstruovaný speciálně pro řízení impulsně regulovaných zdrojů. Právě proto je použit v 90% zdrojů pro PC ať v provedení AT či ATX. Jeho dostupnost je tak zajištěna, pokud získáme vadný zdroj z PC, dá se na 90% očekávat že TL494 bude v pořádku. Nejčastější závady u těchto zdrojů bývají ve vstupních obvodech silové části, t.j. síťový usměrňovač a spínací tranzistory a dále v budících obvodech primárních spínačů.

Ze zdroje použijeme i diodu D1, která je nejchoulostivější součástkou zapojení. Tato dioda je typu schottky, je to z důvodu velmi malého úbytku napětí v propustném směru. Pokud bychom neměli k dispozici schottky diodu v pouzdru TO220, můžeme použít i běžnou rychlou křemíkovou diodu. Musíme ale zabezpečit odvod tepla z diody na chladič. V tomto případě je vhodné přiletovat na jeden z vývodů diody chladící křidélko a za toto křidélko přišroubovat k chladiči. Tranzistor T1 je PNP darlington. Pokud změníme R6 na hodnotu 22? můžeme na místě T1 použít FET s kanálem P. Možná se zlepší účinnost, ale určitě se zvýší náklady.

Zpět k IO1. Napájení IO je mezi vývody 12 a 7. Kladné napájecí napětí je částečně vyfiltrováno a uklidněno pomocí R7 a C4. Napájení obvodu je podle katalogových údajú výrobce od 6V do 42V. V tomto rozsahu také pracuje zapojení jako celek . Vnitřní oscilátor kmitá na frekvenci cca 50Khz, je to dáno kombinací R1, C1. Na přesné frekvenci a případné teplotní stabilitě v tomto zapojení vůbec nezáleží, tzn. C1 může být libovolného provedení. Na vývodu 14 je k dispozici refereční napětí 5V. Toto napětí generuje IO a po vydělení děličem R2, R3, R4 je využijeme ke stabilizaci výstupů měniče.

IO obsahuje dva komparátory. Na první komparátor přivádíme do vstupu ERR1- (pin2) vydělené referenční napětí o velikosti 0.97V. Na vstup ERR1+ je přiveden vzorek vyděleného výstupního napětí (dělič R12, P1). Tento je komparátorem porovnán s velikostí stálého referenčního napětí na pinu 2. Zvýší-li se z jakéhokoli důvodu napětí na svíčce, klesne napětí na komparátoru oproti stálému ref. napětí a IO "ubere" na střídě buzení spínacího tranzistoru T1. Tím se napětí na zátěži (svíčce) udržuje stabilní. Analogicky pracuje regulace výstupního proudu. Referenční napětí pro proudovou regulaci je na pinu 15 IO a má velikost 0,2V. S tímto napětím je porovnáváno napětí vznikající na bočníku R8, které je přímo úměrné proudu protékajícímu zátěží.

Odpor R9 a kondenzátor C5 slouží jako filtrace proudových špiček vzniklých při spínání a rozepínání T1 a D1. pokud proud zátěží přesáhne hodnotu cca 5A, objeví se na pinu 16 IO napětí vyšší než 0,2V a regulace v obvodu začne omezovat střídu spínání, tím poklesne výstupní napětí a nedojde ke zničení regulátoru nadměrným proudem. Dělič R10 a R11použijeme pro nastavení přídavného kontrolního voltmetru, kterým můžeme indikovat proud napájející svíčku. Trimrem R11 nastavíme napětí mezi svorkami I+ a I- tak aby odpovídalo 10mV / A.

Cívka L1 je navinuta na feritovém toroidu a obsahuje asi 20z drátem o průměru 1mm. Cívku můžeme zhotovit také na hrníčkovém jádru. Parametry cívky nejsou zdaleka kritické a zapojení je natolik blbuvzdorné, že dovolí experimentovat i v oblasti cívkové duchařiny.



Zde je download předlohy DPS ve formátu EAGLE



Autor: Marek Pospíšil marekpospa@seznam.cz